Parkovací senzory nejsou všemocné
Moderní auta jsou plná nejrůznějších pomocníků a asistentů. Jenže kdyby selhali, pak se postižený řidič bude hojit na nich. Zapotřebí je vše důkladně vyzkoušet, protože nejde jen o samotný vývoj při zavádění technologické novinky, avšak i o jejich použití u nejrůznějších modelů aut. Například takové parkovací senzory. Pro mnohé velmi příjemná věc. Jenže každé auto je jiné, a tak jsme uvítali možnost podívat se v technologickém centru mladoboleslavské Škodovky pod pokličku jejich testování.
Zvláštní tunel slouží k simulaci většiny situací, do kterých se auto při parkování může dostat. Základem je samozřejmě perfektní funkčnost systému. K tomu slouží speciální stolice – robot, která měří vyzařování a snímání ultrazvuku, jehož parkovací systémy využívají. Nás ovšem ani tak nezajímá postup k dosažení výsledku, jako spíše co pro nás znamená. Tady jsou základní postřehy z praxe. Nejprve se nasnímá kontura auta a pak se spustí měření, při kterém se používají nejrůznější překážky, třeba i sloupek dopravní značky.
„Tester proměří dosah senzorů, oblast přerušovaného nebo plného tónu. Podle toho, jak často reproduktor ve voze pípá, má řidič zpětnou vazbu o tom, jak daleko je překážka. Oblast plného tónu se nastavuje zhruba na vzdálenost 25 až 35 centimetrů,“ vysvětluje pracovník technologického centra Škoda Auto.
Kvůli tomu auto signalizuje překážku dávno předtím, než se opřeme o nárazník toho za námi. Máme-li k dispozici opravdu malý prostor, pak je i dvacet centimetrů navíc dobrých. S nimi je dobré vždy počítat. Každopádně je dobré si tuto vzdálenost u svého auta raději vyzkoušet. Ačkoli to málokoho napadne, hodně záleží na povrchu pod koly auta. „Ideální je hladký povrch, který nereflektuje žádnou energií zpět. Pokud například couváte v podzemních garážích, systém vám plochu špatně nevyhodnotí. Ovšem my tady máme několik povrchů jako je například štěrk, dlažba a také kovový rošt. Ty naopak velice silně energii vyzařují zpět. Na těchto površích jsme schopni v laboratorní podmínkách provést prvotní nastavení systému.“
Šíření ultrazvuku je závislé na teplotách vlhkosti, a tak se testuje nejen v suché laboratoři, ale i venku za každého počasí. Například kvůli hustému dešti. V zimě přijdou řidiči vhod sněhové informace. „Sníh může být problém, protože ultrazvukovou energii pohlcuje a téměř ji nereflektuje zpět. Ultrazvukový systém není schopen ideálně rozpoznat například sněhové závěje, které můžeme v určitých podmínkách přehlédnout,“ uzavírá opět pracovník technologického centra.
A bude-li v závěji betonový patník, pak není ani technika všemocná. To bychom měli mít na paměti, a nejen při parkování.
