Po dálnici D5 a D1 se zvedá povrch i na R35
Většina našich dálnic má cementobetonový povrch, který vydrží větší zátěž než klasický asfalt. Zároveň je však nebezpečnější, protože na něm může klidně vzniknout několikacentimetrový schod. Loni se tak stalo na dálnici D5 u Rozvadova a včera na R35 u Lipníka nad Bečvou.
Máme se bát dalších podobně nečekaných hrbolů? A jak vůbec může takové poškození vzniknout? Většinou jde o souhrn několika různých okolností, ale velký vliv na to mají extrémní změny teplot. „Teplota je startovacím podnětem, ale potom je důležité, jaký typ betonu tam byl použitý, jestli dodavatel nevynechal nějaké části technologického postupu (například kluzné trny) nebo může být například horší podloží. Pravděpodobnost určitého zanedbání nebo chybného postupu tu určitě je,“ potvrzuje vedoucí Správy a údržby silnic ze střediska Kocourovec Miloš Fišer.
Ovšem to se pozná až při opravě. Na 287. kilometru R35 směrem do Ostravy, kde vznikl zhruba čtyřcentimetrový schod, je oprava v plném proudu a do konce týdne by mělo být všechno opět v pořádku. „Momentálně řežeme, kopeme, budeme bourat, zítra ráno budeme armovat a odpoledne betonovat. Za dva dny by to mělo uzrát a potom se bude opravovat pomalý a odstavný pruh,“ popisuje Fišer.
Dilatační spáry mají eliminovat rozpínavost desek
Motoristé už nemusejí na objížďku, ale mohou jet v pravém pruhu, kde je rychlost omezena na 40 km/h. Cementobetonové desky se dávají na dálnice především díky větší životnosti. Měly by vydržet kolem 25 let, tedy skoro dvakrát víc než asfalt, jenže na rozdíl od asfaltu, který může maximálně změknout a mohou se tak vyjezdit koleje, se pokládá na vozovku prostřednictvím speciálně vyrobených panelů, které jsou spojeny takzvanými dilatačními spárami.
„Buď se tam dává nějaká pružná zálivka, nebo gumové těsnění jako v tomto případě – to do určité míry eliminuje rozpínavost desky. Dilatační spáry se dělají po pěti šesti metrech,“ říká Fišer.
Pravděpodobnost dalšího zvednutí povrchu je minimální
Každá cementobetonová deska je tedy spojena touto dilatační spárou, ale není přesně určeno, kolik metrů mají být od sebe vzdáleny. Jak nám potvrdili odborníci, u každé dálnice je to individuální. „Rozhodne to technolog nebo projektant na základě tloušťky desky, použitého betonu nebo technologie. U každé stavby je to odlišné,“ vysvětluje Roman Láčik ze stavební firmy PSVS Morava.
Samozřejmě velmi záleží na kvalitě prací, protože za normálních okolností by 15letá cementobetonová deska, tak jako u Lipníka, neměla mít žádný problém. „Odhadnout se to nedá. Dálnici kontrolujeme každý den, projížděl jsem ji ještě včera ráno a nic nenaznačovalo tomu, že by mělo dojít k nadzvednutí povrchu dálnice,“ pokračuje Fišer.
A jaká je pravděpodobnost, že se opět stane na dálnici něco podobného? „Minimální. Řekl bych, že mnohem větší pravděpodobnost je, že srazíte srnku nebo dokonce medvěda,“ uzavírá Fišer.
