Pojišťovny vymýšlejí další triky, jak krátit plnění
Pojišťovny moc dobře vědí, že neuspějí s tvrzením, že amortizace je daň za to, že na ojeté auto dostaneme po nezaviněné nehodě nové díly. Proto dnes používají nový, možná překvapivě daleko přesnější termín – korekce nákladů na materiál. Říkat si tomu však mohou, jak chtějí.
Vždy máme nárok, aby škoda z povinného ručení viníka nehody byla zaplacena celá, tedy beztoho, že bychom museli doplácet.
„Současná praxe vychází z nálezu Ústavního soudu z roku 2007. Jedním ze závěrů, které tehdy konstatoval, bylo, že po poškozeném nelze spravedlivě požadovat, aby pro účely opravy používal použité nebo jiné náhradní díly, které nejsou nové. Dále konstatoval, že i přes provedenou opravu nedochází k zvýšení tržní ceny vozidla,“ vysvětluje David Bascheri z Kanceláře pro ochranu práv poškozených.
Na základě toho máme nárok, abychom dostali zaplaceno vše, co oprava našeho auta po nezaviněné nehodě stála. „Zjistím-li, že pojišťovna toto plnění krátila, servisu bych měl nejdřív zaplatit zbývající část opravy, jelikož tu jsem si objednal já. Následně bych se měl obrátit na pojišťovnu, že vozidlo bylo opravou uvedeno pouze do stavu před nehodou, nebylo znehodnoceno a z toho důvodu požaduji úhradu celé fakturované částky,“ radí Lukáš Fládr ze společnosti Pomoc poškozeným.
V servisu za opravy často zbytečně doplácíme
Opravu zaplatit musíme, jinak servis může auto zadržovat – on totiž svoji práci odvedl. Každopádně je dobré auto opravovat v servisu, který má smlouvu s naší pojišťovnou, ale i v takovém případě nemusí chtít pojišťovna zaplatit plnou cenu opravy. „V prvním kole doporučujeme, aby majitel vozu požádal o takzvanou revizi případu v pojišťovně, pokud je schopen sám argumentovat, vyzná se v problematice a ví, co chce,“ říká Fládr.
Jak ukazuje praxe, průměrně doplácíme v servisu okolo deseti až patnácti tisíc korun. Další věcí je, že každé nabourané auto ztrácí při případném dalším prodeji něco ze své ceny. I tady však máme nárok na kompenzaci – nejde o obchodní znehodnocení, ale technické.
„Dochází k tomu hlavně u zánovních vozidel a při zásahu do samonosné karosérie, která se následně musí rovnat. Tady je ideální obrátit se na znalce, který by měl spočítat hodnotu technického znehodnocení, kterou pak mohu po pojišťovně uplatňovat. Také lze pojišťovně poslat výzvu k uhrazení technického znehodnocení – kdy vozidlo ani po opravě nevykazuje stejné vlastnosti jako před nehodou. Pojišťovna by měla být sama schopna tuto částku vypočítat,“ uzavírá Lukáš Fládr.
A když ne, můžeme si vzít právníka, kterého, v případě úspěšného sporu, opět zaplatí pojišťovna. Vždy se tedy vyplatí vědět, na co máme nárok. Neznalost neomlouvá a leckdy za ni můžeme zbytečně platit.
