Povinnost řidiče a povinná výbava je rozdíl
Bez znalosti pravidel do ciziny autem nejezdi, mohli bychom parafrázovat jedno známé české přísloví. I když díky mezinárodní úmluvě o silničním provozu jsou pravidla v evropských zemích velmi podobná, přece jen existují rozdíly, o kterých je dobré vědět.
Pokud vyrazíme do ciziny autem, měli bychom si zjistit alespoň základní informace o třech oblastech: pravidla silničního provozu, povinná výbava vozu a systém pokut a jejich vymáhání. Z toho pohledu jsou nejjednodušší pravidla – ta jsou totiž už téměř půlstoletí v Evropě v podstatě sjednocena.
„Aby bylo dáno nějaké určité minimum společných pravidel, byly uzavírány mezinárodní smlouvy upravující silniční provoz, význam dopravních signálů a značek. Nejpraktičtější z nich je v Evropě vídeňská úmluva z roku 1968, která stanovuje minimální pravidla pro silniční provoz,“ vysvětluje dopravní právník Jan Kněžínek.
Proto ani nepřekvapí, že dopravní značky, byť mohou graficky vypadat trochu jinak, jsou srozumitelné všem řidičům bez ohledu na národnost. Podobné je to u rychlostních limitů, které se sice občas liší, ale základní rozdělení na tři pásma zůstává stejné.
Rozdíly v pravidlech si zjistěte už před odjezdem
Celkově jsou rozdíly v pravidlech minimální, ale o odlišnostech bychom měli vědět už před odjezdem. Rádcem může být i Radiožurnál, protože tak jako v předchozích letech i letos budeme o prázdninách vysílat seriál o cestování po Evropě, kde se podrobně zaměříme na motoristické odlišnosti v jednotlivých evropských zemích.
Daleko složitější než pravidla je otázka povinné výbavy vozidla, přestože vídeňská úmluva hovoří jasně. „Současně stanoví minimální povinná pravidla, která musí vozidlo v mezinárodním provozu splňovat, přičemž nejsou nijak přísná. V zásadě by se mělo uplatňovat pravidlo, podle kterého vozidlo musí splňovat technické podmínky stanovené ve státě, kde je registrováno,“ říká dopravní právník.
Pokud tedy například v Polsku mají řidiči povinně v autě hasicí přístroj, auto s českou poznávací značkou ho ve výbavě mít nemusí. Podobně třeba ve Španělsku po vás nemůže policista vyžadovat dva výstražné trojúhelníky – ty podle této úmluvy musí mít jen tamní vozidla.
Povinná výbava vozu se vztahuje k zemi jeho registrace
Tento přístup potvrzuje i Leoš Tržil, ředitel naší dopravní policie, která po cizincích také nevyžaduje lékárničku s termofólií. „Je to složité a záleží to na konkrétním právním předpisu a na mezinárodních smlouvách. Například zákon 56, který řeší technický stav a výbavu vozidla, se vztahuje pouze na vozidla registrovaná v České republice. Znamená to tedy, že při silniční kontrole zahraničního řidiče nemohu požadovat to, co je dáno v zákoně o silničním provozu pro Českou republiku. V zahraničí by to mělo fungovat stejně, ale je důležité, v jakém právním předpisu je to dáno,“ popisuje Tržil.
To je třeba důvod, proč ve Francii musí řidiči mít od 1. července alkotester. Nejde totiž o součást výbavy, ale o povinnost řidiče. „Samozřejmě mohou být v různých státech stanoveny zvláštní povinnosti pro řidiče, které posléze platí univerzálně pro všechny řidiče bez ohledu na to, kde je vozidlo registrováno,“ uzavírá Kněžínek.
Samostatnou kapitolou jsou tresty za porušení pravidel, které jsou velmi odlišné. Existují různé bodové systémy, někde za přestupky zabavují vozidlo či řidiče posílají do vězení, zatímco jinde stejný přestupek vyřeší pokutou.
