Pro děti není bezpečno ani na vesnici
Často můžeme slýchat stereotypy o venkově, kde je klid a nejezdí tam moc aut. Určitě jsou obce, kde to platí, ale dnes i přes malé vesnice často proudí stovky i tisíce aut denně, a tak je namístě otázka, jestli můžou rodiče z měst závidět maminkám a tatínkům z menších obcí, že se nemusejí bát pouštět děti do školy samotné.
Semín na Pardubicku je rozprostřený podél silnice třetí třídy. Chodník tady je pouze v jednom místě. Hustý provoz tu sice není, ale auta tu jezdí a na dlouhé, rovné silnici neudrží všichni řidiči ručičku tachometru na padesátce.
Při slavnostním nástupu prvňáčků do školy jsem se zeptal rodičů i prarodičů novopečených školáků, co říkají bezpečnosti dětí, které musejí do školy po silnici.
„Je to nebezpečné. Měly by chodit po kraji a mít vyhrazený prostor. Když šla vnučka do první třídy, měli jsme o ni obrovský strach a nabádali jsme ji, aby byla opatrná, ale jak se říká, opatrnosti není nikdy dost.“
„Naše cesta do školy vede mimo hlavní silnici boční cestou, takže se nebojím.“
„My jdeme do školy jen po hlavní silnici, bydlíme až na konci Semínu, proto budu dceru v prvních dnech do školy doprovázet.“
Semín přitom neleží na žádném rušném tahu. Mnohem horší situace je v Býšti taktéž na Pardubicku. Vcelku poklidná obec až na to, že ji rozděluje na dvě poloviny hlavní silnice I/35. Tu by v budoucnu měla nahradit rychlostní R35, zatím však musejí školáci překonávat rušnou silnici. Je tu jak přechod pro chodce, tak podchod, ale temnou chodbou děti chodit nechtěly, a tak si v závěru školního roku vedení školy sedlo a vymyslelo řešení. „Vyskytovaly se tu kresby, které zrovna dekorativní nebyly, proto jsme se rozhodli, že stěny natřeme světlou barvou a dáme prostor dětem, aby si podchod sami vymalovaly,“ říká starosta Býště Ladislav Mlatečka. To přispělo nejen ke zvýšení bezpečnosti.
Pamatujte na to, že 1. září škola nezačíná jen ve městech, ale i na vesnicích, a i tam je proto potřeba jezdit opatrně a počítat s dětmi na silnici.
