Stát vrátí do dopravy zlomek toho, co zaplatí
Představte si, že jste majitel lyžařského areálu třeba v Krkonoších, a protože návštěvníci za jízdu po sjezdovce zaplatí, vyděláváte docela dost peněz. Kam je dáte? No samozřejmě především na vylepšení areálu, díky tomu k vám přijede ještě víc lidí a získáte ještě víc peněz. To je přece logické. Jenže právě tahle jednoduchá logika neplatí v případě silniční dopravy. Ročně vydělává miliardy, přesto jí stát vrací jen minimální procento, a proto naše silnice vypadají tak, jak vypadají.
Na víc než 56 tisících kilometrech silnic a dálnic se u nás denně prohánějí tisíce aut, která za tuto možnost státu platí ať už ve formě silniční daně, dálničních poplatků nebo, a to především, spotřební daní z prodeje pohonných hmot. „Prodej ročně činní sto miliard korun, z toho spotřební daň na pohonné hmoty je přibližně osmdesát miliard. Kdyby se alespoň polovina těchto prostředků vrátila tam, kde vznikly – jako to dělá většina evropských zemí, problémy s nedostatkem financí by neexistovaly,“ kategoricky říká profesor František Lehovec z Fakulty stavební ČVUT.
Ještě před pár lety se na výstavbu a údržbu silnic vracelo zhruba 20 procent toho, co doprava na daních odvedla, ovšem loni už to bylo jen pouhých 9,1 procenta. Důvod tohoto krácení je jednoduchý. „Obzvlášť silniční doprava financuje řadu jiných disciplín a odvětví. U veřejnosti žije přesvědčení, že neustále natahuje ruku a žádá peníze z cizích resortů, aktivit a odvětví. Ovšem tak to vůbec není. Vraťme sem pouze polovinu toho, co si sama vytvoří, a problém bude vyřešen.“
Bohužel zřejmě to tak jednoduše nepůjde. Vždyť z 80 vybraných miliard se loni na silnice vrátilo jen necelých osm – právě proto, že ostatní peníze z dopravy kryjí především sociální náklady státu. Na druhou stranu, pokud by se vyřešila kvalitní infrastruktura, mohlo by to mít efekt i v jiných oblastech života. „Proč je tolik dopravy? Protože ji produkujeme naším způsobem života. Pokud pro přepravu zboží po silnici bude dostatečná infrastruktura, lidé budou spokojeni, že dostanou své zboží včas, a zmizí konflikt mezi žitím někde v klidu a obavou o vlastní potomky. Jestliže se tedy k silniční infrastruktuře nebudeme chovat tak macešsky a najdou se zdroje, domnívám se, že se ve společnosti vyřeší víc věcí,“ je přesvědčen prezident Sdružení dopravců ČESMAD Bohemia Vladimír Starosta.
Například by se nemuselo složitě řešit rozšíření mýta na silnice nižších tříd. Pokud by totiž všude stály dálnice a obchvaty, pak není důvod, aby těžká nákladní auta jezdila přes vesnice. Jihočeský kraj léta čeká na dálnici D3, ale podle náměstka tamního hejtmana Martina Kuby by stačilo lépe přerozdělit spotřební daň z dopravy.
„Vymýšlí se modely PPP projektů, přesto jsem přesvědčen, že základní problém vzniká v tom, že stát není ochoten vrátit z vybraných financí z daní na benzínu a naftě peníze do dopravní infrastruktury. Silnice jsou přece pro stát něco jako pro firmu výrobní prostředek, a pokud nebudou v dobrém stavu, stát tyto daně nevybere. Samozřejmě by měl minimálně dvacet až třicet procent do komunikací vracet. Pokud však na to rezignujeme a budeme tam vracet pouze necelou desetinu, nemůžeme se divit, že silnice jsou v takovém stavu a že nemůžeme stavět nové,“ uzavírá Martin Kuba.
Finanční jistota totiž může nabídnout dlouhodobé plánování výstavby, která bývá efektivnější.
