Světelná signalizace na křižovatkách

"Ne vždy jsou semafory ideálně seřízené, ale to je asi pohled jedince. Těžko to mohu posoudit z pohledu Prahy. Musíme holt mít trpělivost a na tu červenou zastavit."
"Já si myslím, že nejsou optimálně seřízené, že by to mohlo být lepší."
"Mě se zdá, že by se daly seřídit líp."

Jenže, ono to není tak jednoduché. Vždy záleží na dopravní studii, návaznosti dalších křižovatek, kapacitě ulic, ale třeba také městské hromadné dopravě. Dnes už je řada křižovatek takzvaně inteligentních.

"Inteligentní křižovatka si v podstatě sleduje provoz podle smyček, které jsou zafrézovány ve vozovce v různých vzdálenostech od křižovatky. Vyhodnocuje, zda tam nějaké auto vůbec je, zda zastavuje, stojí nebo projíždí, a podle toho upravuje délku signálu," vysvětluje Jan Rafaj z Eltoda.

Křižovatka tedy zkrátka dokáže poznat hustotu provozu.

"Nejběžnější je dnes smyčka zafrézovaná do vozovky, která v různých vzdálenostech sleduje hustotu provozu před křižovatkou a podle toho provoz upravuje. Nejmodernější je tzv. videodetekce, která je rychleji nainstalovaná. Nemusí se kopat do vozovky a nemusí se kopat ani spojovací kabely, takže je i levnější. U těchto videodetekcí je potom možné nastavit i jiné funkce, jako je například sledování typů projíždějících vozidel a další a další statistiky."

Ve dne na řadě míst prostě stojí kolony, ale v noci je situace úplně jiná.

"Ještě stále existují starší typy semaforů, které v devět nebo v deset hodin večer přepnou na blikavou žlutou. Řidič se potom musí řídit dopravním značením na křižovatce. Novější semafory už jsou však schopné přepnout na celočervenou, to znamená, že celá křižovatka má červené světlo, a v okamžiku, kdy přijíždí jedno vozidlo z jednoho směru, dostane přednostní zelenou."

A teď barva, kterou jsme zatím opomněli. A ti, kdo projíždí na poslední chvíli, stejně jako ti, kteří až po rozsvícené zelené hledají řadící páku, by měli zbystřit.

"Standardně má oranžové světlo svítit při přechodu z červené na zelenou dvě sekundy a při přechodu ze zelené na červenou tři sekundy."

Tak to byly klasické křižovatky, ale na řadě víceproudých komunikací jsou semafory osazeny i přechody pro chodce. A ti leckdy čekají zbytečně dlouho. Je to jejich chyba. Jak to?

Přechody jsou jedním z nejrizikovějších míst. Střetává se zde hromada plechu s křehkým lidským tělem. Tedy v tom horším případě. Právě proto je v poslední době snaha zvýšit bezpečnost přechodů. Prvním způsobem jsou stavební úpravy.

"Pro bezpečnost chodců je snaha přechod co nejvíce zkrátit, to znamená opticky vozovku zúžit, ať už vodorovným značením, nebo různými zábranami, aby řidič věděl, že se blíží k nebezpečnému místu, kde je třeba dávat pozor," konstatuje Jan Rafaj z Eltoda.

I přechody už mají leckdy více rozumu než někteří chodci nebo řidiči.

"Jde o určitý druh videodetekce, kdy systém pozná, že se chodec blíží k přechodu a chystá se přejít. Nejběžnější je, že v tom okamžiku se ve vozovce zabudovaná světla rozblikají tak, aby řidič věděl, že je před ním přechod, a že se blíží chodec."

Řada přechodů, zvlášť na víceproudých komunikacích, je zabezpečena semafory s tlačítkem pro chodce. To má svůj význam.

"Zmačknutí chodeckého tlačítka neznamená, že chodec dostane absolutní přednost na křižovatce, ale že nebude v rámci cyklu řízení celé křižovatky vynechán, že na něj přijde řada a dostane zelenou na dostatečně dlouhou dobu, aby mohl bezpečně přejít."

Když tedy chodec tlačítko nestiskne, přijde na něj řada třeba až po několika cyklech, protože o něm signalizace neví. Mnozí pak mají dojem, že doba, po kterou svítí chodcům zelená, je příliš krátká.

"Doba je stanovena tak, aby i chodec, který jde velmi pomalu, nebo starší či invalidní člověk bezpečně přešel. I když mu tedy v půlce přechodu padne červená, má ještě dostatečnou dobu dojít na druhou stranu, než dostanou zelenou vozidla ze směru, který by ho mohl ohrožovat."