Systém autonomního řízení: když má řidič ruce za hlavou
Patříte do skupiny řidičů, která pokládá řízení auta za relax nebo dokonce za zábavu? To se na pokusy automobilek o takzvané automatizované řízení budete dívat asi skrz prsty. Ovšem jsou mezi námi i tací, a nebude jich málo, kteří by palubnímu počítači klidně předali řízení svého auta. Není to totiž jen otázka komfortu, ale i bezpečí. Počítače totiž budou striktně dodržovat pravidla.
Na systémech autonomního řízení, jak odborníci říkají tomu, když auto řídí počítač a ne řidič, pracuje řada automobilek i automobilových subdodavatelů. Nedávno jsme mluvili o Volvu, které připravuje jízdu ve speciálních kolonách, kde odpovědnost převezme školený řidič vedoucího kamiónu nebo autobusu. Systém už odzkoušeli na uzavřených tratích a na podzim půjdou do běžného provozu. Automobilka BMW už v běžném provozu testuje.
„Náš vysoce automatizovaný systém řízení kontroluje auto řadou čidel kolem celého vozu – hlídá prostor před ním i na stranách a to vše porovnává s GPS daty o poloze vozu. Systém tak má kompletní vstupní informace, aby auto mohl sám řídit. Řidič pochopitelně vše kontroluje a zůstává za vše zodpovědný. Musí být také schopný kdykoliv řízení převzít,“ říká Nico Kaempchen, jeden z vývojářů.
Automobilka mluví o neustálé odpovědnosti řidiče zejména kvůli právním následkům. V případě nehody by totiž šly jinak zřejmě za automobilkou. Trochu problém je, že když bude muset být řidič neustále připravený převzít řízení, může rovnou řídit. Systém automatického řízení v tomto podání tedy ztrácí smysl.
„Auto je hlídáno radarem v přední části nárazníku. Dále má kameru za zpětným vnitřním zrcátkem namířenou vpřed a na bocích a na zádi jsou laserové a ultrazvukové skenery. Nic z toho však není na první pohled vidět, auto vypadá zcela civilně,“ říká vývojář.
V laboratoři reálné podmínky nevyzkoušíte
Vymyslet dostatečný systém, který bude data sbírat, to je jen první část vývoje. Ve druhé části musíte data nechat zpracovat a vyhodnotit strategii jízdy. Když tohle všechno zvládnete v laboratoři, můžete vyrazit nejprve na uzavřený okruh a pak i do provozu.
„Získáváte tam data o reakcích na situace, které v laboratořích ani na okruzích nenaplánujete. Z toho vychází, že největší výzvou zůstává vymyslet algoritmus, který dokáže auto ovládat v situacích, o nichž nemá žádné informace, které ještě do té chvíle nenastaly a nejsou naprogramovány,“ popisuje doktor Kaempchen z vývojového centra BMW.
Systém má zatím za sebou jen prvních pět tisíc kilometrů v ostrém, především dálničním provozu. Až bude kompletně doladěn, nabídne ho automobilka jako příplatkovou výbavu pro jízdu na dálnici. Vy, kteří jste si zvykli na jízdu na tempomat, ještě lépe třeba na tempomat adaptivní, si zřejmě snadno zvyknete i na to, že auto za vás bude schopné udělat i předjížděcí manévr a vůbec točit volantem podle poloměrů zatáček dálnice.
Radost ze systému musí mít i dopravní policie, protože auto bude striktně dodržovat i dopravní předpisy a rychlosti. Naprogramované algoritmy řízení vozu převezme firma i do dalších připravovaných asistenčních systémů – například do toho, který bude řídit auto v hustém městském provozu plném kolon.
