V Itálii se také musí dodržovat pravidla, přestože to tak nevypadá
Bibione a Caorle v Itálii už sice teď vystřídala střediska v Chorvatsku, přesto se do Itálie stále vydávají spousty českých turistů. Ať už k moři, do hor nebo za památkami. Itálie má síť kvalitních dálnic a silnic prvních tříd, a cestování je tak poměrně pohodlné, ale i na silnicích se projevuje jižanský temperament – nejen častým používáním klaksonu.
Zatímco v Praze se třeba v koloně po magistrále proplétá mezi auty tu a tam nějaký skútr, v Itálii počítejte s tím, že jich bude mnohem víc. Stejně jako cyklisty je můžete potkat i v jednosměrce, kde jezdí v protisměru. V obci platí padesátka, na silnicích devadesátka, na dálnicích onačených modrou značkou dálnice se jezdí 110 km/h a na zeleně značených 130 km/h.
Ten, kdo má řidičský průkaz kratší dobu než tři roky, nesmí jet víc jak 110kilometrovou rychlostí. „Italové jako řidiči jsou ti nejméně disciplinovaní v Evropě, sami to uznávají dokonce s jistou dávkou pochybné hrdosti,“ říká naše zpravodajka v Itálii Vědunka Lunadi. To však rozhodně neznamená, že by se tady nevybíraly pokuty. Za špatné parkování se platí 36 eur, za menší překročení rychlostí 148 eur a za velmi rychlou jízdu 1.485 eur.
Policie také může zabavit auto, a to i cizincům, kteří se občas nechají italským přístupem k pravidlům příliš strhnout. „Na rozdíl od Italů, kteří v cizině dbají víc na předpisy, zahraniční řidiči se v Itálii chovají mnohem hůř než u sebe doma,“ dodává Lunardi.
Italští řidiči se řídí podle druhého vozidla
Alkohol je v případě nehody přitěžující okolností, ale při běžné kontrole můžete beztrestně nadýchat až do půl promile. Nulová tolerance platí pro profesionální řidiče a pro ty, kteří ještě nemají řidičský průkaz ani tři roky. Předpisy jsou jinak velmi podobné těm našim. Rozdílné je to jen u tramvají.
„Odhaduji rychlost tramvaje a podle toho se zařídím. Pokud jede rychle, samozřejmě zastavím, ale když jede pomalu, projedu, i když bych měl zastavit. V Římě a v Itálii se řidiči řídí spíš podle druhého vozidla. Naštěstí v Římě není hodně tramvají – je to nepříjemný pomalý dopravní prostředek, ale v Miláně jich je víc a také tam dochází častěji k nehodám,“ popisuje ne příliš jasný stav jeden z italských řidičů.
Lepší je tedy do měst vůbec nevjíždět. V některých se navíc musí platit jakýsi ekologický poplatek. Mýtné se platí na mýtnicích přímo na dálnici. V okolí Milána se platí při nájezdu, v ostatních částech země při sjezdu podle ujeté vzdálenosti.
