Vlajky na auto nepatří

Naproti tomu téměř třetině lidí to nevadí a vnímají to jako podporu hokejistů, zatímco zbývající tři procenta respondentů dokonce sami auto vlaječkami zdobí. Přemýšleli jste však nad tím, jestli tím neporušujete pravidla?

„Na vlaječkách jsou úchyty na sklo, takže to tak asi má být. Neřešil jsem to.“
„Vím, že mají omezení a nemohu s nimi jet rychle, protože by mohly uletět. Při parkování je dobré vlaječky nějak zajistit proti krádeži, ale nějaké omezení dané vyhláškou podle mě není.“
„Popravdě jsem neuvažoval nad tím, že by ty vlaječky byly zakázané. Možná do 15. května to bude tolerováno, ale po 15. květnu bych mohl dostat pokutu,“ odpovídali fanoušci.

15. května totiž na Slovensku končí hokejové mistrovství světa, mezi jehož fanoušky natáčel Vojtěch Berger. Možná mu stačilo stoupnout si na chodník, protože prakticky každé druhé třetí slovenské auto je už od minulého týdne vyzdobeno národními barvami. Skoro jako by se zdálo, že Slováci jsou nadšeni už ze samotného faktu, že pořádají šampionát. To u nás motorizovaní fanoušci „roztávají“ postupně a zdobení přichází až s úspěchy mužstva.

Ovšem pozor, podle šéfa naší dopravní policie Leoše Tržila není možné na auta dát cokoli: „Zákon 56 o technickém provedení vozidel veškeré záležitosti jasně stanovuje: na vozidlo lze umísťovat pouze schválené a homologované předměty, které nijak nebudou ohrožovat ostatní účastníky silničního provozu.“

Na to bude brán zřetel třeba při silniční kontrole – jinými slovy, vlaječky musí být upevněny speciálními držáky tak, aby nespadly. Podobné je to i s letošní novinkou, kterou jsou návleky v národních barvách na vnější zrcátka – nesmějí ho zakrývat, protože řidič musí mít stále dobrý výhled. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde jen o výzdobu auta, ale podle dopravních psychologů se mění i chování řidiče, které se odvíjí od důvodů, proč si vlastně auto národními symboly vyzdobil. „Výzdoba je výrazem zvýšené emocionality a je tam cítit také exhibicionismus. Člověk se potřebuje nějakým způsobem předvést nebo na sebe poukázat a na sportovní akci je zřejmě emotivně závislý. To znamená, že u tohoto řidiče překrývají intelekt emoce,“ vysvětluje Karel Havlík.

Jak se to pak projevuje na silnici? Můžeme od řidiče, který má v hlavě právě skončený, vyhraný zápas, čekat něco nečekaného?

„Ano, ten řidič se může chovat iracionálně, může mít poněkud sníženou sebekontrolu a tím pádem může mít problémy s koncentrací pozornosti a s reagováním. V krajním případě by mohl i selhat, protože je plně v moci emocí, které jsou svázány se sportovním utkáním. Troubením a blikáním bude rušit ostatní účastníky provozu a navíc se kvůli tomu nebude plně věnovat řízení,“ dodává Karel Havlík.