Za volantem autobusů sedí hlavně starší řidiči
Policejní kontroly nemá v oblibě asi žádný řidič, ale jsou nutností. Zatímco pro řidiče osobního auta, který neudělal přestupek, je to otázka několika minut, kontroly autobusů či nákladních aut trvají výrazně déle.
Kontrolovat dodržování dob řízení a přestávek není jednoduché, ale právě tady jsou nejčastější problémy, které mohou vést i k nehodám. „Kolegové v Sokolově zastavili řidiče, který za celých 28 dnů neměl týdenní odpočinek. V týdnu jezdil v noci linkovou dopravu a o víkendu dětské zájezdy,“ přibližuje jeden z křiklavých příkladů policejní rada Pavel Nosek, který se dlouhodobě věnuje právě nákladní a autobusové dopravě.
Každý profesionální řidič může jezdit pouze šest pracovních dnů a pak musí následovat takzvaný týdenní odpočinek 48 hodin, který se jednou za tři týdny dá zkrátit i na polovinu. Právě týdenní odpočinek je však největším problémem zájezdových řidičů. Vzhledem k tomu, že jde o sezónní záležitost, tito řidiči většinou během týdne jezdí na linkových autobusech anebo na kamiónu a o víkendu pak vyrážejí třeba do Chorvatska.
„On sedí celý týden za volantem, v noci z pátku na sobotu potom jede se zájezdovým autobusem a v sobotu večer se zase vrací zpátky. To je sebevražda,“ nechápe některé své kolegy za volantem Miroslav Matějka, který za 25 let, co řídí zájezdové autobusy, najel 2,5 miliónu kilometrů.
Podvodníky s tachografem policie jednoduše odhalí
Policisté takové hříšníky díky moderní technice mohou odhalovat. Každý řidič musí při kontrole předložit buď tachografické kotoučky z analogového tachografu, nebo kartu řidiče pro digitální tachograf. Z toho se dá přesně vyčíst, jestli řidič dostatečně odpočíval.
„Na kartě řidiče musíte mít minimálně za posledních 28 dnů zaznamenanou činnost. Do tachografu se zapisují všechny údaje ohledně pohybu vozu, například jestli jel s kartou, nebo bez ní. Budete se divit, ale tachograf si to pamatuje 365 dnů. Existuje také databáze duplicitních karet, díky které se jednoduše dozvím, že řidič má dvě karty, ihned poté, co ji vložím na vyhodnocení,“ popisuje Pavel Nosek.
K obcházení pravidel svádějí i cesty do Chorvatska. Je to totiž na hraně maximální devítihodinové denní doby řízení, která musí být proložena třičtvrtěhodinovou přestávkou. V jednom řidiči se k moři tedy dostat nedá, ale policisté se setkávají i s tím, že na chorvatských hranicích údajně čeká jiný řidič, který zájezd doveze do místa rekreace, což se zase dá prokázat pomocí tachografu.
Stále častěji však za volanty autobusů sedí řidiči, kteří v týdnu nedělají nic. „Jsou třeba v důchodu, přes týden jsou doma a odpočívají a přes víkend jezdí zahraniční zájezdy,“ dodává Nosek.
Podle ředitele jihlavského dopravního podniku Josefa Vilíma je to logické. „Řízení autobusu není omezeno věkem, takže může klidně řídit 65- nebo 70letý člověk,“ uzavírá. To potvrzují i statistiky sdružení dopravců ČESMAD Bohemia. Na autobusy často přecházejí řidiči kamiónů po dovršení padesáti let a jezdí do pozdního věku.